Sokol Neuměřice - FK Žižice

Sokol Neuměřice - FK Žižice
2:1 (1:0)
Branka: Hrdlička

K dalšímu venkovnímu utkání jsme zavítali na hřiště Neuměřic, které nám i na domácím stadionku způsobili svou hrou nepříjemnou partii. Neuměřice byli navíc ochuzeny o některé vykatrované borce a tak byl předpoklad k tomu, abychom opět naplno bodovali a ještě více zvýšili naše naděje na první místo v tabulce. Již od první minuty to vypadalo na jednoznačný průběh. Hosté bušili do svého soupeře, který často vůbec nestíhal a zachraňoval až na brankové čáře, jako při pokusu Robina Klempta hlavou. Velké možnosti pak postupně spalovali Kejmar, Kratochvíl, Robin Klempt, který při pěkném brejku bohužel trefil nohy gólmana, Krakeš střílel hlavou těsně vedle a tak bychom mohli ve výčtu žižických šancí pokračovat dál. Samozřejmě, že nastolené tempo nebylo možné praktikovat po celý poločas, natož zápas a hosté začali postupně také hrozit. Jejich první tutovku chytil vyběhnuvší Švéda, poté se domácí útočník jen těsně zastřeloval, aby zhruba deset minut před koncem poločasu udeřil, když dostal v našem vápně luxusní prostor pro zakončení a se štěstím prostřelil našeho brankáře. Brance ještě předcházel faul Valera na půlící čáře, za nějž dostal žlutou kartu. Tím první poločas skončil.
V tom druhém jsme od začátku začali opět bušit do zavřených neuměřických vrat. Ovšem šance zpočátku už nebyly tak stoprocentní, jako v první dějství. Na naše kopačky se lepila zbrklost a trochu i křeč, zatímco domácím stačilo pouze odkopávat balony do naší někdy rozhozené obrany a tím rozbíjet náš tlak. Vyrovnání přišlo zhruba v polovině druhého poločasu, kdy Hrdlička přesnou střelou z trestného kopu nedal brankáři šanci. V tu chvíli nám tento okamžik vlil novou krev do žil a začali jsme ještě více tlačit. Obrovskou šanci Kratochvíla ale zastavilo rameno domácího gólmana. Do vápna příletělo velké množství centrů a rohových kopů, ale bohužel, ani jeden z nich neznamenal změnu skóre. V 80.minutě navíc fauloval Valer domácího brankáře, za což dostal zcela po právu druhou žlutou kartu. Náš zmar pak v poslední minutě dokonala situace před druhou obdrženou brankou, na kterou jsme už nedokázali reagovat. Domácí útočník vyhrál lehce souboj na pravé straně hřiště a jeho centr si do vlastní sítě srazil Hořánek. Více už k vidění nebylo.
Minulý týden jsme Blevicím doma nasázeli osm branek, dnes jsme z maxima šancí dali minimum gólů. Připomíná mi to tažení českých hokejistů, kteří v semifinále s Kanadou a v zápase o třetí místo s USA nedokázali dát z velkého množství šancí ani branku! Je to náhoda, špatný den, shoda okolností, nemohoucnost, nekvalita??? Možná kombinace všeho uvedeného. Každopádně v kabině bezprostředně po zápase padla věta, že nemůžeme vyhrávat každý zápas. S tímhle tvrzením já nemůžu souhlasit. Sice souhlasím, že některé soupeře v naší třídě je porazit těžké, ovšem s tímto týmem, kdy jsme měli na každém postu lepšího hráče než Neuměřice, jsme zrkrátka tři body těžit měli bez ohledu na statistiky, klišé a vědmy. Naši soupeři nám naštěstí jako již poněkolikáté podali pomocnou ruku, a tak máme opět osud tabulky bohatě ve svých rukách!!!!

Sestava: Švéda - Valer, P. Klempt, Hořánek, Chvoj - Krakeš, Hrdlička, R. Klempt, Hrníčko - Kejmar, Kratochvíl (Bečvář, Luka, Koten)