Sezona 2015/16 Okresní přebor – Hodnocení

Sezonu jsme zakončili na 13.místě se sedmi vítězstvími, čtyřmi remízami a patnácti prohrami při skóre 35:65. Závěrečná baráž pak vyzněla lépe pro celek Tuchlovice „B“ v obou utkáních (3:1, 5:1). Sezonu nedokončili nebo výraznou část neabsolvovali:

Podrázský Petr – zranění kolene
Kejmar Martin – zranění kolene
Rambousek Filip – zranění achilovky
Kubala Tomáš – zranění lýtka
Luka Jan – přerušení kariéry
Klempt Pavel – ???
Klempt Robin - ???

     Sezonu lze hodnotit z různých pohledů, z různých perspektiv. Ovšem průsečík v těchto množinách je jasný – NEÚSPĚCH. Bohužel velká většina ročníku byla ovlivněna obrovskou ztrátou a to úmrtím trenéra a srdcaře Milana Valera st. Po této nešťastné události byl k mužstvu bez jakýchkoli výtek angažován Libor Matouch, který vedl mančaft v opravdu velmi těžkých časech, za což mu patří obrovské poděkování a uznání. Po této tragédii jsme paradoxně měli ještě větší motivaci bojovat i za trenéra a kamaráda, který nemalou měrou prakticky dotlačil nás borce do okresního přeboru a který by si určitě přál, abychom pokračovali v jeho rozdělané práci, která pro něj znamenala vše. Bohužel u některých spoluhráčů a rádoby kamarádů to byla spíše prázdná slova nejspíše vypuštěna bezmyšlenkovitě do větru…
     To se začalo projevovat na začátku zimní přípravy. Dobře připravené kabiny, vyleštěná vodní lázeň a sauna, dokonce postupem času zprovozněná posilovna, spousta stráveného času pro přípravu zařízení. Výsledek? Průměrná tréninková účast v zimní přípravě = 5 hráčů + golman (průměrná účast na tréninku v sezoně – 10 hráčů + golman), průměrná účast hráčů základní sestavy v přípravných zápasech na vysoce kvalitních umělých travách – 6 + golman (+ nekonečné přemlouvání hráčů, aby se slitovali a šli alespoň pomoci kolegům odehrát důstojně zápas). Zkrátka neochota dělat nic.
     V přípravných zápasech tedy nebylo možné vyzkoušet prakticky nic. Nesčetné omluvy a výmluvy se kupily a tak se s očekáváním začal blížit začátek jarní části sezony. Nejspíš nemá cenu hodnotit každý zápas a rozebírat detaily, ale v každém případě klíčové utkání nás čekalo v Bělči, kde jsme po celkem dobrém výkonu a spoustě neproměněných šancí odjeli s těsnou prohrou, která nás pravděpodobně stála účast v soutěži.
     V dalších zápasech se začal projevovat úzký a přiznejme si i tím pádem ne příliš konkurenceschopný kádr, který ve spojení s občasnou špatnou životosprávou a přípravou hráčů zkrátka generoval výsledky, které se daly svým způsobem i očekávat. Vlastně je takřka malým zázrakem, že jsme dokázali na druhou stranu s obrovskou vůlí jednotlivců, kteří mají zodpovědnost a mají rádi fotbal a své kamarády, bojovat až do posledního kola o setrvání v okresním přeboru. To se bohužel nepovedlo a malý tým z malé vesničky opouští po ročním účinkování Okresní přebor středočeského kraje.
     Abych nebyl až tak pesimistický a skeptický. V našem klubu se naštěstí najdou lidé, kterým není jedno, co se děje. Neustále se snažíme aktualizovat sportovní vybavení, zkvalitnili jsme travnatou plochu hřiště, chystá nás rozsáhlá rekonstrukce zázemí stadionku… To vše směřuje k tomu, abychom opět nalezli partu a lidi, kteří třeba nebudou nejlepší, nejdůraznější a nejbojovnější, ale kteří budou mít fotbal rádi, bude na ně spoleh a budou umět věci říkat narovinu. A právě ti k tomu budou mít adekvátně vytvořené prostředí.

Perlička z tréninku přípravky – jeden z nejmenší fotbalistů FK Žižice za mnou přišel a povídá: „Tjenéje, já už fotbal hját nebudu. Pšijdu ve čtvjtek na tjénink, v sobotu na zápas ale pak už chodit nebudu, pjotože mi to nebaví.“ Občas i šestiletý kluk umí jednat narovinu…

Speciální poděkování za sezonu patří:

Tomáši Kotenovi – nový předseda oddílu, který působil i jako pomoc a aktivní hráč a který strávil v areálu spoustu hodin ze svého osobního volna.
Daně Kotenové – která nám ve svém osobním volnu chodila drhnout kabiny a sociální zařízení
Janu a Marii Krakešovi – za organizaci a vedení „Domečku“ a občerstvení
Janu Krakešovi – kapitán týmu. Borec, který rekonstruuje dům, chystá svatbu, je velmi vytížen v práci a trénuje přípravku v Žižicích. Jinými slovy, jestli si někdo myslí, že je zaneprázdněn, Honzik mu jistě velmi rád vysvětlí co to ve skutečnosti znamená dělat věci naplno J
„Hugovi“ Petru Kotenovi a „Čendovi“ Lubošovi Vorlíčkovi – pánové, hluboce smekám klobouk dolů. Vám by mladí kluci, za které jste chodili ve svém věku zaskakovat a pomáhat nám, leštit kopačky snad na rok dopředu.
Liboru Matouchovi – trenére, Libore. Moc ti za sebe a za klub děkuji, co jsi pro nás udělal. Vím, že to nebyl rozhodně lehký rok a vůbec se nedivím, že ses rozhodl nakonec nepokračovat ve funkci. Do fotbalu s námi jsi dával opravdu hodně za což ti ještě jednou moc děkujeme.

Jiří Hrdlička, jednatel a sekretář klubu FK Žižice