Z Otvovic se dvěma body

SK Otvovice - FK Žižice
3:4p (2:1)
branky: Kratochvíl 2x, Koten P.

Sestava: Černý – Kubala (Císař), Hrníčko, Flégl, Pták – Klíma, Eichler, Chvoj, Hrdlička – Kratochvíl, Koten P. (Krakeš)

Připraveni: Cestr, Koten T.

     V dalším kole III.třídy skupiny B jsme zavítali na náš dobře známý stadionek do Otvovic. Nutno říci, že jsme počítali s výborně připraveným povrchem, hezkým počasím a nechvalně známými domácími fanoušky, což se vše potvrdilo. Ale nepředbíhejme…
     Utkání začalo přesně tak, jak jsme nechtěli. Je téměř asi zbytečné před začátkem zápasu říkat, co nebudeme dělat, na co si dát pozor, protože prakticky všechny tyto prvky se v první půlhodině v naší hře objevili. Hosté přitom začátek zápasu docela dobře chytli a co se týče fotbalovosti, tak byli domácím minimálně vyrovnaným soupeřem. Ten hrozil pouze a jenom z jedné šablony, která nepochopitelně s železnou pravidelností vycházela – nákop Denka za obranu na Kvapila a ten do rychlého brejku. Nebyl to sice Kvapil, ale prvnímu gólu opět předcházela nedůslednost v obsazování hráčů. Rychlý kontr a centr z levé strany vrátil domácí útočník hezky pod sebe na penaltu na úplně volného, nedostoupeného Geyera a ten se z blízka nemýlil – 1:0. Naštěstí naši borci nesklopili hlavy a za chvilku bylo vyrovnáno. Hezkou kombinaci na pravé straně vyřešil průnikem a přihrávkou Jarda Flégl na volného „Huga“ Kotena a ten se v pádu na zadní tyč nemýlil – 1:1. Domácí ovšem pořád nepříjemně kousali a musela nastat v rozestavení hostujících hráčů změna. Prakticky hned po její realizaci si ovšem našel od vhozeného autu dálnici v naší obraně Vymětalík, který po drzém sólu zakončil do prázdné brány bezmocného Černého – 2:1.
     Do druhého poločasu jsme prostřídali sestavu s cílem posílit střed pole a naší fotbalovostí si vynutit změnu rozpoložení jak na hřišti, tak hlavně na ukazateli skóre. Nutno říci, že alespoň z mého pohledu jsme v celé druhé pětačtyřicetiminutovce byli fotbalovějším a lepším týmem. Držení míče ovšem není všechno a gólové šance nepřicházeli. To tím nejnádhernějším způsobem utnul Lukáš Kratochvíli, který míč napálil z voleje snad ze 40 metrů a nádhernou střelou vyrovnal – 2:2. Euforie z vyrovnání ovšem trvala pouze pár minut. Po standardní situaci se míč dostal k úplně volnému a nedohranému Kvapilovi, který dopravil míč do naší sítě potřetí – 3:2. Tentýž hráč o chvíli později nesmyslně zajel do našeho brankáře podrážkou napřed, za což dostal správně žlutou kartu, čemuž se opět nesmyslně podivoval. Jeho podivování se podivoval naopak Hrdlička, který mu na polovině hrací plochy oplatil podobnou mincí, za což dostal rovněž správně žlutý kartonek. Utkání se v tu dobu hrálo ve velkých emocích, k čemuž dopomohli jak hráči na obou stranách hrací plochy, tak i domácí „fanoušci“, kteří se opět předvedli svými výlevy ve svém typickém světle a jen podtrhli, jak se chovají prakticky při každém zápase bez ohledu na soupeře. Jejich vřavu utišil opět Kratochvíl, který znovu napřáhl za vápnem a umístěnou střelou na zadní tyč vyrovnal na konečných 3:3. Tento stav mohli domácí ještě strhnout na svou stranu při rohovém kopu, když jejich hlavička mířila jen těsně vedle levé tyče. Následná loterie pokutových kopů poté vyzněla pro náš celek. Od zápasu s Uhami jsme proměnili všechny pokutové kopy a ani tentokráte tomu nebylo jinak. Úspěšnými exekutory byli Klíma, Eichler, Císař, Krakeš a „Luis“ Černý, který jako jediný dokázal i zneškodnit penaltu Wachaufovi a tak z Otvovic vezeme dva body.
     Zápas bych hodnotil ve dvou sekvencích. Ta první je velmi pozitivní. Třikrát jsme prohrávali a třikrát jsme dokázali vyrovnat, přičemž tento zápas byl velmi fyzicky náročný i vzhledem ke kvalitnímu protivníkovi a počasí. Na druhou stranu si zbytečně svou situaci komplikujeme zbytečnými řešeními některých situací a chvilkovými výpadky koncentrace, z čehož soupeř několikrát zahrozil. Dva body ovšem bereme a hráčům patří velký dík včetně náhradníků za pozitivní přístup k utkání a fandění od začátku do konce zápasu.

J.H.